Evropsky významná lokalita (EVL) Želivka se rozkládá na ploše 1329,21 ha a je významným centrem biodiverzity jak na české tak i na evropské úrovni. Jedná se o centrum rozšíření kuřičky hadcové, která se zde nachází v 7 mikropopulacích, z nichž jedna už vyhynula. EVL Želivka zasahuje do dvou krajů: Středočeského kraje a kraje Vysočina. Většina  je tvořena vodní plochou, kde je hlavním předmětem ochrany evropsky významný druh bolen dravý. V přehradní hrázi je chráněn druh netopýr černý, který je obdodně jako kuřička považován za prioritní druhy pro ochranu přírody na evropské úrovni. Lokalita je tvořena mozaikou několika vegetačních typů, přičemž mnoho z nich spadá mezi evropsky významné habitaty podle přílohy I Směrnice o habitatech (92/43/EHS).

Obecné informace

NPP Hadce u Želivky spadá geomorfologicky do oblasti Českomoravská vrchovina, část Křemešnická vrchovina, podcelek Želivská pahorkatina, okrsek Čechtická pahorkatina. Lokalita spadá do mírně teplé oblasti (MT10). Skládá se z několika oblastí s různou orientací a extrémně odlišnými teplotami: příkré svahy s jižní expozicí, vysokým osluněním a mělkou skeletovitou půdou, versus zastíněné vlhké části s vyšší půdou a severní orientací. Nadmořská výška se pohybuje mezi 385 a 425 m.n.n. Fytogeograficky spadá oblast do okrsku 41 – Střední Povltaví. Biogegraficky se jedná o kontinentální region.

Geologie a pedologie

NPP Hadce u Želivky se nachází na masivním hadcovém tělese východně od obce Sedlice s severně od obce Bernartice. Těleso je protaženo ve směru V-Z a jepřibližně 3,5 km dlouhé a 1 km široké. Hadcové těleso je poměrně rozsáhlé, cca 275 km2. Oblast protínají dva toky: na západě Sedlický potok a na východě Želivka. Hadcové skály pak tvoří příkré svahy spadající do těchto toků. Hadcové skály tvoří příkré svahy padající dolů k oběma tokům. Původně celistvá lokalita byla značně fragmentována výstavbou přehradní nádrže Švihov, kdy byla zatopena nejméně polovina hadcových skal na obou březích Sedlického potoka a více jak dvě třetiny skal na levém břehu Želivky (20 – 50m výška vody). Dále byla lokalita rozdělena výstavbou dálnice D1. V okrajové části lokality se nachází funkční eklogitový lom. Přes tyto negativní zásahy patří lokalita mezi jedno z nejvýznamnějších hadcových území v ČR.

Bernartický hadec je zajímavý přítomností magnezitu, eklogitu a amfibolitu. Hadec obsahuje také velké množství olivínu, termolitu a fragmentů opálu. Hadcové půdy jsou klasifikovány jako rendziny a obsahují velké množství hořčíku a těžkých kovů, zatímco obah základních živin je velmi nízký. Hadec velmi obtížně zvětrává, takže hadcové oblasti jsou charakteristické prudkými svahy a ostrými rozeklanými skalisky, kde dochází k snadné erozi půdy a rychlému odtoku vody, takže dalším stresujícím faktorem je zde velmi mělká půda a sucho. Tyto extrémní podmínky vedly k tomu, že se na těchto stanovištích vytvořila specifická vegetace, která je velmi druhově bohatá.

Flóra a fauna

Hadcová vegetace je v přírodě velmi dobře odlišitelná od okolní vegetace. Tato ostrá hranice je dána jednak nehadcovými druhy, které nejsou na tomto typu substrátu schopny růst a jednak absencí hadcových druhů v běžné vegetaci. Absence hadcových druhů v sousedních společenstvech však má více vysvětlení. Hadcové druhy mohou být adaptovány ke specifickým hadcovým půdním podmínkám a tudíž jsou neschopné růst kdekoliv jinde. Druhým vysvětlením je jejich vytlačení v důsledku jejich slabé kompetiční schopnosti. Mnoho hadcových druhů patří mezi reliktní taxony, které zůstaly na těchto otevřených ostrůvcích po skončení doby ledové, zatímco z okolní krajiny byly vytlačeny nastupujícími lesy. Díky této izolaci došlo u některých druhů rostlin k alopatrické speciaci a vzniku endemických druhů, jejichž vysoký podíl je i na lokalitě NPP Hadce u Želivky.

Květ kuřičky
Kuřička hadcová

Velmi unikátní je taktéž zapojení několika vegetačně rozdílných typů: štěrbinové vegetace hadcových skal a drolin (Asplenietum serpentini) na příkrých svazích a hadcových perialpinských pěchavových borů (Thlaspio montani-Pinetum sylvestris) na jižně až východně exponovaných, silně osluněných skalách. Přímo na hadcových skalkách se můžeme setkat s endemickým druhem kuřičkou hadcovou, která se pro tuto oblast stala vlajkovým druhem.

Mochna Crantzova
Mochna Crantzova

Z kriticky ohrožených druhů se zde dále vyskytuje mochna Crantzova hadcová (Potentilla crantzii subsp. serpentini, největší populace v ČR), teplomilná pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla), vítod hořký krátkokřídlý (Polygala amara subsp. brachyptera), hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum subsp. capilliformis), dále silně ohrožené druhy (C2) sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium), trávnička obecná hadcová (Armeria vulgaris subsp. serpentini). Z regionálního významu stojí za zmínku i penízek horský (Thlaspi montanum), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), svízel moravský (Galium valdepilosum) či třezalka horská (Hypericum montanum). Na svazích se severní až západní orientací, zastíněnějších a vlhčích se nachází pěchavové bory s často dominantní dealpinskou pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea) a velmi hojným penízkem horským (Thlaspi montanum). V území bylo zjištěno 156 druhů lišejníků a lichenikolních hub, mezi nimi kriticky ohrožená dutohlávka horská (Cladonia stellaris). V roce 2010 zde byl zjištěn výskyt 29 druhů denních a 194 nočních druhů motýlů. K nejzajímavějším nálezům patří bělásek Leptidea sinapis, který je vázán na světliny v rozvolněných hadcových borech.

Ochrana lokality

O významu hadců u Želivky byla přesvědčena odborná veřejnost velmi dlouhou dobu. Již v roce 1947 místní konzervátor Jindřich Suza upozorňoval na geologickou i botanickou unikátnost této oblasti a zdůrazňoval nutnost státní ochrany. Na práci Suzy navázal Alfred Kobrle, jenž v roce 1951 provedl přípravné práce na zřízení státní přírodní rezervace Dolnokralovické hadce. V této době došlo ke změně územního plánu této oblasti a započatí přípravných prací pro výstavbu vodní nádrže. Podle původního návrhu mělo dojít k zatopení pouze východní skály na levém břehu Želivky. Přes svoji unikátnost se tak tato lokalita nedočkala po velmi dlouhou dobu statutární ochrany, až v souvislosti s vyhlášením soustavy Natura 2000 byla v roce 2011 na návrh ČSOP Vlašim vyhlášena Národní přírodní památka Hadce u Želivky. Značná část území včetně botanicky významných ploch, např. podél eklogitového lomu ale nebyla do NPP zahrnuta. Vyhlášená NPP zahrnuje pouze nejcennější části území s výskytem kuřičky hadcové a většiny ostatních významných druhů a je tvořena několika oddělenými částmi, které převážně korespondují s doloženým výskytem kuřičky hadcové.

Ohrožení

Populace ohrožených rostlin včetně populací kuřičky hadcové na příkrých hadcových skalách jsou dlouhodobě stabilní, protože na tomto typu stanoviště je vegetace velmi sporadická a hadcové druhy zde nejsou vystaveny kompetici. Na méně příkrých částech lokality však vlivem zejména spadu dusíku a technických zásahů v minulosti dochází k změnám v charakteristice půdních vlastností (zvýšení humusové vrstvy v půdním profilu, nárůst obsahu základních živin v půdě, zvýšení půdní vlhkosti), což vede k expanzi kompetičně zdatnějších druhů rostlin, např. třitiny křovištní (Calamagrostis epigejos) a třtivny rákosovité ( Calamagrostis arundinacea) a způsobuje negativní dopady na populace hadcových druhů. Negativní vlivy jsou odlišné v různých částech lokality, viz mapa. Negativní vlivy jsou nejvýraznější v centrální části NPP a dále na částech osídlených populacemi kuřičky hadcové DK3, B1, B2, kde dochází ke stálému snižování v početnosti hadcových druhů (Klaudisová 2001,2003, Fialová a Klaudisová 2004, Plachá a Fialová 2006, Plachá 2007, Pánková 2008,2009,2010). Podél vodní nádrže pak dochází k šíření náletových dřevin, tento problém ohrožuje zejména populaci kuřičky na lokalitě DK1, kde vlivem zvýšeného zastínění dochází k expanzi Vincetoxicum hirundinaria, která svou kompeticí potlačuje hadcové druhy. Na několika lokalitách (DK3, B2) již došlo k vyhynutí prioritního druhu kuřičky hadcové.