O významu hadců u Želivky byla přesvědčena odborná veřejnost velmi dlouhou dobu. Již v roce 1947 místní konzervátor Jindřich Suza upozorňoval na geologickou i botanickou unikátnost této oblasti a zdůrazňoval nutnost státní ochrany. Na práci Suzy navázal Alfred Kobrle, jenž v roce 1951 provedl přípravné práce na zřízení státní přírodní rezervace Dolnokralovické hadce. V této době došlo ke změně územního plánu této oblasti a započatí přípravných prací pro výstavbu vodní nádrže. Podle původního návrhu mělo dojít k zatopení pouze východní skály na levém břehu Želivky. Přes svoji unikátnost se tak tato lokalita nedočkala po velmi dlouhou dobu statutární ochrany, až v souvislosti s vyhlášením soustavy Natura 2000 byla v roce 2011 na návrh ČSOP Vlašim vyhlášena Národní přírodní památka Hadce u Želivky. Značná část území včetně botanicky významných ploch, např. podél eklogitového lomu ale nebyla do NPP zahrnuta. Vyhlášená NPP zahrnuje pouze nejcennější části území s výskytem kuřičky hadcové a většiny ostatních významných druhů a je tvořena několika oddělenými částmi, které převážně korespondují s doloženým výskytem kuřičky hadcové.